Jawa Minor I

Vzpomínáte, jaké to bylo poprvé? Když jste poprvé usedli za volant tátova vozu. Když jste poprvé sedli do svého automobilu a stali se tak s pasažéra řidičem. Když jste poprvé překročili povolenou rychlost nebo atakovali vysoké číslice na rychloměru? Jedno z mých „poprvé“ jsem prožil před pár dny, kdy jsem poprvé usedl za volant předválečného vozu. Tím vyvoleným byl malý úhledný kabriolet, známý nejen z českých silnic, ale i třeba ze slavné Rallye Monte Carlo – Jawa Minor.

Jawa Minor je malé sympatické vozítko, které přes svůj věk dokáže nabídnout přitažlivé tvary, nebe nad hlavou, příjemné svezení … to vše za vcelku rozumnou cenu. A hlavně je předválečné, takže když u mého kamaráda Jirky padla otázka, čím s Pavlem obohatíme naše zkušenosti zpoza volantu, Jawa byla pro mne jasnou volbou ☺.

Sotva Jirka vyndal Jawu na dvůr, hrnul jsem se ke dveřím. Hurónský smích obou dvou mi ale vzal vítr z plachet. Ihned mi došlo obrovské faux pas ….. stál jsem u levých dveří, jak jsem zvyklý. Minor má ale řízení vpravo. No jo no, ne vše se povede hned na poprvé ☺. Děti usedají na zadní lavici, já napodruhé na správné místo za volantem. Spouštíme motor, hledám na palubní desce osvětlení … Nakonec mi Jirka pouští světla a já přiznávám, že na toto bych asi nepřišel. Ale jinak je to podobné, jako u novějších automobilů, říkám si. „S meziplynem umíš?“, vrací mi Jirka do reality. Vzpomínám, jak jsem na vojně jezdil z UAZem s PV3S nebo Tatrou 148. S meziplynem umím, říkám si. Na hlavici řadící páky je schema řazení, pedály jsou na svých místech a „nepřeházeny“, nic nebrání tomu vyrazit! Pavel mezitím nasedá do druhého vozu.

Řadím první rychlostní stupeň a vyjíždím z bran Jirkova „muzea“ na severočeské silnice. Jednička má ihned dost, vyřadit, hned meziplyn, počkat, až padnou otáčky, dvojka … jawička se posune o kus vpřed. I druhý rychlostní stupeň je hned na konci sil, opět vyřadit, meziplyn, trojka. Nahoru by to sice šlo i bez meziplynu, ale tento způsob je vozu příjemnější. Uháníme po kvalitní silnici asi čyřicet, dětem vlají vlasy, mě vítr čechrá akorát tak pleš. Na křižovatce s předstihem brzdit, nikde nikdo, meziplyn, počkat na spadnutí otáček a přeřadit na dvojku. Padne tam bez problémů, krátce plyn a s meziplynem opět trojku. Jde to bez problémů, rozdíl mezi Jawou z roku 1938 a mým kabrioletem z roku 1982 není zas tak obrovský. Jo jasně, to vím taky, že auto z roku 1982 jede rychleji a má pět rychlostí. Ale o to mi vůbec nejde. Mám na mysli ovládání. Vše v Minoru funguje v poklidu, bez nervozity a bez nepřesností. Brzdy potřebují trochu víc času, než výrazněji zpomalíte, řazení jde na auto z těchto let velmi slušně. Řízení mi nedělá žádný problém. Čekal jsem to náročnější ☺. Do vozu příjemně fouká, vnímám běh motoru, soustředím se na řazení, přemýšlím kdy brzdit, prostě mám pocit, že Jawu ovládám já, ne ona mne. Užívám si pocitu řidiče a ani nevnímám Pavla za mnou ve druhém voze. U hřbitova zastavujeme (já dobrovolně, Pavel nedobrovolně) a děláme několik fotek. Jak trefné místo. I automobilový výrobce Jawa je již na svém „hřbitově“. Je vysoce nepravděpodobné, že by se někdy vyrobily automobily s tímto logem na chladiči, resp. masce. Dělám několik fotek obou automobilů. Sluší jim to vedle sebe ☺.

Přestože chvíle za volantem malého českého kabrioletu byly velmi krátké, mohu zodpovědně říci, že Jawa Minor je auto, se kterým si dovedu představit delší spojení mé a jeho cesty. Je naprosto jednoduché, dobře ovladatelné, a pokud nespěcháte (což s Minorem těžko), můžete s ním trávit spoustu času a kilometrů po všech možných silnicích. A ani cenově není nedosažitelný. Pravda, moc jich není. Ale pokud byste chtěli klasického veterána české značky, s Jawou Minor, nešlápnete vedle.

Jawa Minor I Jawa Minor I Jawa MInor I Jawa MInor I Jawa MInor I