Mercedes Benz řady 124 byl pokračovatelem legendárního „Piana“, tedy řady 123. Německá automobilka v novém modelu zúročila vše dobré z řady W123 a posunula kvalitu o obrovský kus vpřed. Kdysi jsem jednoho Mercedesa v provedení 300 DT vlastnil a dodnes na něho s láskou a úctou vzpomínám. Jaký byl a jak se s ním jezdilo? Pojďme tedy o deset let zpět.
Odhrnuji z Mereceda sníh a škrábu čelní okno. Řadový šestiválec si trochu houpavě brumlá svoji naftovou symfonii. Zadní sedadla mám sklopené a do útrob zavazadelníku nakládám už desátou přepravku věcí. Ještě se jich sem pár vejde. Na střechu přivazuji kanoi. Ka kouli připínám starý skládací přívěs Camptourist. Je naloženo. Stěhujeme se s z Prahy pryč. Mercedes je plně naložen a na jeho zadku je to znát. Usedám za volant. Čeká mě průjezd celou Prahou s cílem v Řevnicích. Necelých 50 km. Vyrážím do kopce od našeho, již bývalého, domu. Mercedesu kopec nevadí, prostě víc zabere. Náklad se ani nehne a já na něj nemusím brát zvláštní zřetel. Sice asi vypadám trochu jako pitomec, když se s lodí na střeše a karavanem za sebou prodírám pražskou sněhovou nadílkou. Silničáři ještě spí, je brzy ráno. Mercedesu nic z toho nevadí. Příjemně topí a motoru je jedno, zda jede prázdný nebo naložený. Tedy pokud nepřijde prudký táhlý kopec. Pak je přece jen znát absence turba. Vzpomínám, když jsem byl ve Francii s přepravníkem pro velkou Simku Vedette. To jsem občas zdržoval i kamiony. Ale zpět k dnešnímu dni. Prahou projíždím bez problémů. Díry v pražských ulicích „meďák“ zvládne v pohodě, karavan s tím má větší potíž. Z auta cítím spolehlivost, pracovitost, i jakousi chuť užívat si další kilometry. Brzy jsme na místě a odpřahuji karavan, sundavám loď a vykládám bedny. Ještě se dnes otočím několikrát. Opět začíná hustě sněžit. Proč se musím stěhovat v prosinci? Prázdné auto se svižně vrací ku Praze. Serpentýnami se mu moc nechce, přece jen délka téměř pět metrů je znát. Ale na přivaděči je ve svém živlu, sešlápnu plyn na podlahu a třílitr zabere a ukáže svůj točivý moment. Na nedostatek výkonu si opravdu stěžovat nemohu. Při svých cestách na Slovensko nebyl problém dotýkat se rychlosti 200 km/h. V reálu to bylo o něco málo méně, udávaná maximálka je 195 km/h. To je nyní na sněhu samozřejmě vyloučeno, ale i tak auto jede moc příjemně.
Vzpomínám, jak jsem jednou v Kolíně nakládal dvojkovou Octavii na vlek. Na policejním parkovišti vraceli odcizená vozidla. Všichni ostatní tu měli odtahovky. Já vezl německému klientovi Octavii do mnichovského ADACu. Všichni tu na mě divně koukali. Tedy ani ne tak na mě, jako na moji soupravu. Octavia byla větší než Mercedes. Hnotnostně ale bylo vše v pořádku, moje „Čtyřka“ měla na kouli krásných 2,1t. Cesta proběhla zcela v pořádku, jen v ADACu koukali ještě více. Dnes už auta na tažném mají povolenou menší hmotnost. Přes 2t mají většinou jen dodávky nebo offroady. V osmdesátých letech to bylo jiné.
Taky jsem jednou zkoušel, za jakou nejmenší spotřebu dokáže třílitr jet. Byla to sice otravná jízda, protože obvykle mám těžkou nohu. Ale podařilo se mi dostat na 6,3 l/100km. Mercedes to umí, já to ale zkusil jednou a naposled.
Měl vůbec nějaké chyby? Spotřeba naprosto vyhovující, běžně 8l/100 km, o možné hmotnosti přívěsu jsem již psal, do zavazadlového prostoru se vešlo opravdu hodně. Podlaha kufru zcela rovná. Ovládání vozu bezproblémové. Motor výkonný, manuální převodovka skvělá. Bezpečnost příkladná. Servisní náklady občasné. Pořizovací cena tenkrát asi 80 tis. Kč odpovídající. Ne, napamatuji si, že by mě na Mercedesu W 124 300TD něco vadilo. Za mě byl dokonalý. Objektivně si myslím, že to byl nejlepší automobil, který kdy kdo vyrobil…..a bohužel již nevyrobí. Asi se opět podívám do inzerce…
