Mercedes – Benz W 126 560 SEL

Pokud jste v osmdesátých letech byl mafián nebo diplomat, měl jste prakticky jen jedinou možnou volbu – Mercedes třídy S. Ve své době mu konkuroval pouze Rolls-Royce Silver Spirit a ten se nehodil ani mafiánům, ani diplomatům. Zato každý, kdo měl 147 000,- DEM a potřeboval dát své bohatství na odiv, nemohl jet v ničem jiném.

I když nejsem ani mafián, ani diplomat, sedím teď za volantem nejvyšší verze „eSkového“ Mercedesu, prodloužené „pětsetšedesátky“. Správné označení Mercedes-Benz W 126 560SEL znamená, že se jedná o řadu 126 s motorem 5,6l v prodloužené variantě „Lang“. Je sice týden před Vánocemi, ale solit ještě nezačali, je pár stupňů nad nulou, takže není žádný důvod, proč si nedopřát předvánoční vyjížďku. Pokaždé, když přistupuji k masivním dveřím tohoto vozu, je to zvláštní pocit. Není to jako odemykat běžné auto, zde odemykám Mercedes. Usedám do tmavého interiéru a s těžkým, kovovým bouchnutím zavírám dveře. Celý interiér je v černé kůži a dřevě. Voní, že bych ho poznal poslepu. Ostatně jako všechna auta z mé sbírky. Ani dva stejné modely nemají uvnitř stejnou vůni. Rozsvěcuji kontrolky zapalování a spouští se dvě benzínové pumpy a dopravují tak porci Naturalu 98 do motoru. Otáčím klíčkem a motor se zaburácením naskočí. Není to žádné přátelské bublání, tato „véosmička“ upozorňuje okolí, kdo je zde pán.

Než se otevře brána a vypustí tak tento „tank“ na silnice, je pár vteřin porozhlédnout se po vnitřku vozu. Působí solidním dojmem, bez módních výstřelků. Vše je tam, kde má být. O nějakém extra pohodlí se sice mluvit nedá, francouzské vozy o několik tříd níž, jsou na tom lépe, ale je zde všude dost místa a člověk se tak cítí příjemně. Zařazuji na voliči automatické čtyřstupňové převodovky jízdu vpřed a vyplouvám. Po hrbolaté cestě mezi řevnickými domy musím pomalu, cesta je dost vymletá. Alespoň jedu důstojně, jak to tomuto vozu sluší. Prvním cílem je nedaleká čerpací stanice, kde začíná skoro každá má cesta. Třistakoňový „pětiapůllitr“ se vůbec nestydí a klidně dokáže vyprázdnit devadesátilitrovou nádrž během dvou – tří hodin. Ale já s ním takto nejezdím, tak tankuji půl nádrže a za obdivných pohledů ostatních řidičů popojíždím k ručnímu mytí, abych spláchl prach z vozu po několikatýdenním stání. Konečně je vůz připraven tak, jak má být. Čistý, s dostatkem benzínu, za pěkného počasí a prohřátý na provozní teplotu.

Vyrážím městečkem k volné silnici. Pokud auto pomalu pluje vesnicí, je to příjemné. Předpokladem je ale dobrý stav silnice. Nízkoprofilové obutí je sice krásné a v zásadě originál (doplňková kola AMG se 17´´ pneumatikami), ale cítíte každou díru. A to tak, že křičíte „Au!!“ místo auta. Motor se převaluje v patnácti stech otáčkách a já se blížím k hlavní silnici. Lehce sešlapuji plyn a plynule se řadím do pravého pruhu. Jenže tam je děr víc, sešlapávám znovu plyn, s podřazením vyrážím do pruhu levého. Rychloměr se ustálí na nějakých 120km/h, prostě pohodová nedělní jízda. Když zmizí ostatní auta za mnou, přepínám z ekonomického na sportovní režim, nechávám vůz zpomalit na nějakých 80km/h a prudce zamáčknu plyn do podlahy. Dvojitý kickdown poručí převodovce podřadit o dva stupně, vteřinu se nic neděje a pak se Mercedes rozeběhne vpřed s mocným řevem osmiválce. Ručička rychloměru se postupně posouvá k vyšším hodnotám. Příjemné je to do nějakých 150km/h. Ve vyšších hodnotách je již třeba 100% soustředění na řízení, neboť máte pocit, že víc letíte, než jedete. Ne, že byste neměli kontrolu nad řízením, ale proud vzduchu pod vozem je velký a brzdy slabší než brzdy dnešních aut. Naproti tomu motor pracuje nejlépe v rychlostech mezi 180 – 230km/h, ale to již potřebujete teplý a kvalitní povrch vozovky a nejlépe nulový provoz. Po pár minutách takové jízdy jste ale tak vyšťaveni, že se vrátíte k normálnějším rychlostem. Na maximálku zapomeňte, přeci jen je motor již 23 let starý. Sice má vůz najeto pouhých 138 tisíc kilometrů a je v bezvadné kondici, cena generální opravy je ale vysoká.

Zastavuji a dělám několik fotek. Auto je skutečně krásné. Na kolech AMG sedí o kousek níž k silnici a šedočerná metalíza mu rovněž sluší. Ve spojení s dostatkem chromu tvoří harmonický celek. Mercedesáři říkají, že vozy řady 126, tzv. velké číny, jsou, spolu s vysoce kvalitní řadou předimenzovaných „stodvacetčtyřek“ posledními dobrými Mercedesy. Já ještě dodávám, že řada 126 je řada posledních pěkných Mercedesů. To je sice subjektivní pocit, ale nikdo mi nevymluví, že chrom na autech je hezčí než plast. Sluníčko, které na chvilku vykouklo, je již pryč a my se pomalu vydáváme domů. Klidnou pohodovou jízdou „na kochačku“. Tak se auto cítí nejlépe a koneckonců nejen auto. Letos to byla zřejmě poslední cesta. V rádiu hlásí namrzlé silnice po celé zemi, tak to asi brzy dojde i sem. A v tom počasí tento krasavec nevyjíždí. Ale již brzy přijde opět jaro, okolí silnic se zazelená, a já opět ucítím tu vůni interiéru tohoto mimořádného vozu.