Když jsem si naplánoval s kamarádem expedici na Sibiř, bylo třeba zvolit vhodné auto. Jednoznačně mělo jít o offroad a přikláněli jsme se ke značce Toyota. Kamarád si pořídil Toyotu 4Runner a mě zaujal tento model svoji cenou a pohodlím, srovnatelném s osobním vozem. A tak jednoho dne u mě zaparkoval modrý 4Runner s třílitrovým dieselem pod kapotou. Nebyl to zrovna dobrý kup. Ale já se nechal unést blížícím se termínem expedice a tím, že bych konečně měl svůj teréňák. Pomiňme tedy chyby tohoto konkrétního kusu a podívejme se spolu, co dokáže.
Toyota 4Runner nebyla myšlena jako pravověrný offroad, spíše kombi vozidlo pro nezpevněné cesty. Nechybí však připojitelný přední pohon a redukce. Nebudeme se tedy zdržovat popisem interiéru. Za zmínku stojí jen posez jako u osobáku, což je při delších jízdách příjemné. Vzhled karoserie lze rovněž nazvat obyčejným. Tak snad bude alespoň neobyčejný zážitek v terénu.
Stojíme v Rumusnkých horách u odbočky na polní polní cestu k lesu. Vedle mě dva Landrovery Discovery, z toho jeden ukázkově nazbrojený. Vedoucí výpravy má malého Samuraie, nechybí ani Wrangler a ještě jeden 4 Runner předchozí generace. Moje zkušenosti za volantem offroadu zahrnují dvě vyjížďky na polygon v Milovicích a jeden večer v offroad parku v Dobřanech. Podle vedoucího na offroad „mám koule“, tak uvidíme, co já a auto zvládneme. Zatím vím, že má 4Runner velký zadní převis a v určitém bodě mu chybí větší křížitelnost náprav. Omezením je rovněž absence uzávěrky diferenciálu. Také nemám ani jeden pevnostní nárazník, o navijáku nemluvě. Ale mám vysílačku, tak si mohu zavolat o pomoc. Jdeme na to.
První vyjíždí Samurai, pak Wrangler, já, za mnou druhý 4Runner a peloton uzavírají dvě „diskošky“. Hned za zatáčkou nás čeká úsek, kde kus cesty vymlela voda. Sleduji stopu širokého Wranglera. Vidím místo, kde musím jet jinak, protože „nevykřížím“ tolik, co Wrangler s odpojeným stabilizátorem. Volím intuitivně svoji stopu, 4Runner se naklání, plný plyn, drcnutí zadního převisu a jsem za překážkou, pokračujeme dál. Na vrcholku kopce zastavujeme a čekáme na ostatní. Nikde nikdo. Druhý 4Runner zůstal „vykřížený“. Posádka Discovery řeže strom a podkládá ho pod Toyotu. Za půl hodiny jsou u nás. Nadávají na volbu náročného úseku. Jedeme dál. Moje Toyota jede pěkně, kde potřebuje, má dostatek výkonu. Před námi se v lese objevuje asi sto metrů dlouhý úsek bláta, rozježděného lesní technikou. Samurai jede první. Na konci vedoucí vystupuje a jde pěšky k nám. Úsek lze projet, chce to držet plyn, i když se auto smýká. Wrangler je za chvilku také nahoře. Jdu na řadu. Jednička, plný plyn, dvojka, plný plyn a držet. 4Runner sebou háže, kola se smýkají, zkouším hledat pevnější podklad, ale moc ho není. Posouváme se ale vpřed, ještě deset metrů, ještě metr, jsme tam. Wrangler i Samurai ukazují zdvižený palec. Druhý 4Runner zkouší průjezd, ale auto po pár metrech chcípe. Lenka nemá kuráž podržet benzínový čestiválec pod krkem. Nabízím se, že ji auto vyvezu a činím tak. Landrover po rozjezdu s křupnutím zastavuje. Diferenciál je vejpůl. Přichází hádka, proč vedoucí zvolil tak nebezpečný a těžký offroad, když byl v plánu lehký offroad. Jako nováček se do diskuze nepletu, nic těžkého jsem zatím neviděl, jsme pořád na lesní cestě. Dál pokračuji se Samuraiem a Wranglerem. Zbytek to otáčí k servisu a na ještě lehčí cestu. Stoupáme dále. Po velké náhorní pláni nás čeká úzká lesní cesta. Přijde mi v pohodě. Samurai ale po chvíli zůstává „na břiše“. Wrangler ho vytáhne a řidič volí jinou stopu. Jedeme dál. Ale jen dokud to Wrangleru nezklouzne a nesjede bočními dveřmi na val vedle cesty. Wrangler je docela „leštěnka“, a tak místo vyjetí volí Aleš složité vymanévrování pomocí lan a navijáku. Další úseky již jsou snadné. Jen se mi při prudším sjezdu rozsvicuje kontrolka mazání a v jednu chvíli prošlápnu brzdy. Začínám mít z auta nedobrý pocit. Jsme na vrcholcích rumunských hor a přestávám mu věřit. Vedoucí dostává zápal plic. Končíme akci a velmi opatrně sjíždíme dolů. Vrátím se sem, až bude auto v pořádku.
Toyota 4Runner není offroad, ale když to nikomu neřeknete, zvládne s dobrým řidičem překvapivě hodně. A když ho osadíte pevnostními nárazníky a uzávěrkou, naopak sundáte přední stabilizátor, v terénu dokáže překvapit. A je s ním rozhodně větší zábava, než třeba s LandCruiserem HJ80, u kterého pod kopcem sešlápnete plyn a jeho brutální výkon si poradí se vším, co je v cestě jako tank.
nk.