Některá auta nám přinášejí krásné opojení z rychlosti, jiná vynikají technickou dokonalostí jejich tvůrců, jiná lákají svými ladnými tvary, další uvezou i větší množství pasažérů a s jinými zase skoro všude zaparkujete. Pak je ale ještě kategorie aut, která nevynikají žádnou z uvedených výhod. Vlastně jsou vcelku k ničemu. Nebo ne, jednu výhodu mají ……… rozhodně je nepřehlédnete ☺.
Nabídku usednutí za volant krásné malé dunovky jsem rozhodně neodmítl. Hlavně proto, že když jsem ji obcházel, docela se mi líbila a taky proto, že jsem s tímto typem aut dosud neměl žádnou zkušenost. Ve své době byly dunovky dost populární. Možná si vzpomenete na český výrobek firmy Metalex, simkaři slyšeli o Simce Shake a většina zná dunovky na podvozku Brouka. Posledně řečené byl i tento případ – „bugyna“ Volkswagen 1300 Buggy. Vzácně zachovalý vůz u roku 1968 je v původním bezchybném stavu. Laminátová „karoserie“ na podvozku brouka, žádný interiér, dvě sedačky a čtyři kola. To slibuje nízkou hmotnost a ve spolupráci s třináctistovkou vzadu i výkony. Ale skutečnost je trochu jiná. Buggy váží 890kg a výkon 29kW není zrovna oslnivý. Ale jak jsem již psal, toto auto má především ohromit. Mne sice neohromilo, ale docela zaujalo. Vzhledově patří toto provedení k těm povedenějším, karoserie je jednoduchá, bez zbytečných výmyslů, kola jsou zcela odkrytá, na motor je rovněž vidět. Vlastně je vidět všude. Přístrojovka byla uznána za zbytečnou, do panelu se vešel rychloměr a jeden sdružený ukazatel. Vedle ještě trčí spínač světel a stěračů. Ostatní bylo vypuštěno. Sedačky jsou samozřejmě koženkové, aby se lépe udržovaly. Zvlášť, když se do bugyny nenastupuje jako do běžného auta, ale plavně se do něj skáče, jak jsem majiteli předvedl ☺. Tak jdeme na to!
Motor chytá hned a okamžitě zvedá sousedy od zbytečných Televizních novin. Výfuky se ze všech sil snaží všechny okolo upozornit, že se mají dívat. Krátká řadící páka řadí jedničku ještě kratším chodem a Buggy vystrkuje své oči ze zahrady. Přidání plynu budí i ty, kteří u zpráv spí, a já vyrážím do mladoboleslavských ulic. Každé sešlápnutí plynu po přeřazení je doprovázeno doslova řevem motoru, byť rychlost nepřekročila ještě ani čtyřicítku. Do autíčka fouká ze všech stran a já zjišťuji první závažný nedostatek. Ten se netýká ani tak německého vozítka, jako spíš mne. Letní košile s krátkým rukávem není nejvhodnější oblečení do tohoto stroje. Při šedesátikilometrové rychlosti si zvykám na ten kravál za mnou, ale mám jiný problém. Proudící vzduch se mne snaží vytáhnout ze sedaček a zahodit mne do pangejtu. Měl jsem asi poslouchat maminku a víc jíst ☺. Už chápu, proč zde není třeba radio. Ještě nikdo totiž nevyrobil takové, které by překřičelo vzduchem chlazený motor se zle vytaženými výfuky, které se samozřejmě na konci rozšiřují. Po prvních kilometrech se částečně uklidňuji, ale že bych si jízdu začal užívat, o tom se mluvit v žádném případě nedá. Ani si neuvědomuji, jak auto řídí, brzdí, tlumí, řadí apod., ale můžu Vám říci jedno, milí čtenáři…..strašně řve! ☺.
Nemá cenu snažit se ani o objektivní a dokonce ani o subjektivní hodnocení kvalit malého Volkswagenu, protože jediná myšlenka se soustředí na to, abych jízdu přežil. Ne kvůli rychlosti, ale kvůli hluku, větru a v neposlední řadě mi napadá myšlenka na bezpečnost. Pásy to samozřejmě nemá a já bych v případě střetu letěl z vozu nad malým čelním oknem vstříc dalším zážitkům, které by jistě byly méně příjemné. Volkswagen Buggy je vyloženě autíčko pro zábavu, na cesty z chaty na pláž a pak možná na diskotéku. Jen masochista by s ním jel dál. A když se podíváte po internetu, zjistíte, že těch masochistů je na světě dost. Budiž jim přáno …☺.
