Když se rozrostla rodina na šest členů, přišla potřeba pořízení podstatně většího vozu. Volba nebyla těžká. Protože jsem měl zkušenosti s několika devítimístnými vozy, jako Ford Tourneo, Mercedes – Benz Vito, Opel Movano, Fiat Ducato a VW Cravele T5 a T4, vybrán byl poslední z nich. Sehnat devítimístnou Caravelle nebylo těžké a brzy se objevil i vhodný kandidát. Čerstvý dovoz ze Švédska, na počítadle 270 tis. km, pěkný stav, vhodný motor a solidní cena 155 tis. Kč (v roce 2018).
VW T4 je podle mě jeden ze tří nejkvalitnějších vozů, vedle Talbotu Tagory a MB W 124 300 TD. Tímto modelem trefil VW jackpot a asi mu to stačilo, protože následné modely T5 a mladší již postrádaly hodně z kvality svého „čtyřkového“ předchůdce. Střízlivá karoserie bez jakýchkoliv módních výstřelků odpovídá prvotnímu určení vozu. Velká prosklená plocha slibuje výborný výhled a přehřívání interiéru v létě. V mém voze je klimatizace, bohužel jen v přední části. Zadní část vozu nakonec dostala tmavé okenní folie. Interiér odpovídá osobnímu vozu v době svého vzniku, což byl více méně rok 1990. Klimatizaci doplňuje radio, dělené sedačky, a samostatné topení pro posádku na zadních sedadelch. To je z výbavy asi vše. Ve dveřích jsou „švihadla“, chybí centrál. Prostě exportní verze do Švédska. A jaké byly první kilometry?
Po otočení klíčku motor ihned naskakuje. Vyznačuje se kultivovaným během. Rozhlížím se po interiéru a vnímám ho jako ryze funkční místo. Pracoviště řidiče. Nic víc a nic míň. Pocit z prvních kilometrů je dobrý. Výkon 75 kW je dostatečný, skoro bych i řekl, že ideální. Auto poslouchá na slovo. Brzdy, řízení, podvozek, převodovka, motor – vše spolupracuje v symbióze kvalitního a dnes již kultovního Volkswagenu.
Doma Caravelle, překřtěná záhy na Caramelku, absolvuje podrobný servis. Kromě jednoho čepu je vše v pořádku. Dostane tedy nový olej a filtry a doplním povinnou výbavu obohacenou o pár vhodných věcí pro daleké cesty. Vymontuji poslední trojici sedadel, naložím kempovací věci, bagáž, rodinu a vyrážíme na zatěžkávací zkoušku – do Švédska. Teď se ukáže kvalita vozu.
Dálniční provoz zvládá Caramelka skvěle, jen ji trochu limituje maximální rychlost. Přes tachometrových 140 km / h se jí moc nechce. Resp. dává najevo, že se jí to nelíbí, i když to statečně vydrží. Netrápím ji tedy a držím se do této hranice. Odměňuje se mi slušnou spotřebou přibližně 7,5 l / 100 km. Později, při kombinaci všech jízdnách režimů se spotřeba zprůměruje kolem 8 l / 100 km. Caramelka zvládá s grácií vše, co po ní chceme a neshledávám na ní nic, co by mi vydilo, nevyhovovalo nebo překáželo.
Během šesti let, co ji mám, s ní absolvujeme nesčetně výletů, cest, vozí lidi, náklady, nákladní vlek, autopřepravník. Pracuje denně, v zimě i v létě. Za poměrně levný servis a údržbu funguje jako ten nejspolehlivější zaměstnanec. Až při 430 000 km měním první spojku, ven jdou první tlumiče. Předtím ještě dojde ke generálce klimatizace a výměně kompletního výfuku a skoro kompletních brzd. Prostě si není na co stěžovat. Jen těch několik let provozu je znát na prvních puchýřých na karoserii. Bude třeba Caramelku vyyvařit nebo prodat. Oboje bude nároční a rozhodnutí mě ještě čeká. Zatím čerpám z jejích kvalit a zadávám jí další a další úkoly a ona mne vozí všude tam, kde je třeba.
