Wartburg 311

Ryn-tin-tin-tin-tin … ryn-tin.tin.tintin .……… Už těchto pár veselých citoslovcí stačí k tomu, aby každý věděl, že tentokráte jsem se posadil za volant dvoutaktního stroje z východního Německa. Neodolal jsem svezení v krásném původním Wartburgu 311 – typu 1000. Zvlášť, když byla horká letní sobota, kolem kempu na Vysočině byla spousta prázdných silnic a kamarád mi podával klíčky od tohoto stroje.

„Co to je?“ podivuji se a ukazuji se smíchem na obrázky nad několika spínači, když usednu na již dělená sedadla Wartburgu. Nebyly zde klasické symboly, na které jsme většinou zvyklí. Spíše se jednalo obrázky, jak vystřižené z nějakých pohádek. Na jednom obrázku bylo něco jako fén, na dalším jsem odhadoval kravatu a na jednom jsem měl pocit, že autor simuloval dopravní nehodu. Ve skutečnosti se jednalo o topení, volnoběžku a několik dalších hejblat. Skrz volant jsem viděl na dva „sportovní“ kulaté budíky. Jeden ukazoval rychlost stroje. Nevím nevím, ale nechtěl bych asi jet s tímto vozítkem tak rychle, jak ukazoval rychloměr. Cejchování končilo na 160km/h! Druhý budík ukazoval
teplotu vody a stav paliva.

Motor o objemu jeden litr chytá na první škrtnutí a tři válce hrají svoji oblíbenou písničku. Řadící pákou u volantu řadím první rychlostní stupeň a za mého širokého úsměvu se vůz rozjíždí. Hbitě řadím dvojku a brzy trojku. Řazení je věc, kterou musím majiteli pochválit hned po prvních pár desítkách metrech. Je jednoduše skvělé. Jsem ze Simky zvyklý na řazení u volantu. Jde tam velmi lehce, řadím dvěma prsty. Zde ve Wartburgu je to stejné, ale dráha potřebná k zařazení je maximálně poloviční. Všechny kvalty jsou u sebe, nemusím máchat řadící pákou po celém interiéru nahoru a dolů. Každá dráha pro danou rychlost má jen pár centimetrů. Výkon motoru není nijak zázračný, ale těch 45 koní na úzkých okreskách bohatě stačí. Víc by Vaše uši stejně nevydržely. Pružnost mu sice rovněž trochu chybí, ale zase si vychutnáte to řazení ☺.
Bubnové brzdy na všech čtyřech kolem je dobrá věc. Pokud tedy fungují. Což zde ano. Nikdo mi nenamluví, že bubny na předních kolech jsou nesmysl. U aut s takto malým výkonem jsou více než dobré. O čemž jsem se málem přesvědčil sám na vlastní obličej, který byl jen kousek od předního skla, když jsem šlápl na brzdový pedál. Pakny se zakously do bubnů a kola okamžitě stála. Kdybych já dával pozor při fyzice …..

Celkově mohu říci, že i přes malý výkon a větší hlučnost je jízda s Wartburgem 311 docela příjemná. Zvlášť když celá trasa, kdy jsem seděl za volantem, měřila přibližně 8 km. Mám pocit, že delší trasa by měla vliv na mé pocity z jízdy s tímto strojem. Karoserie je přísně kulatá, s množstvím různých „vypouklin“. Rozměrné víko kufru skrývá solidní zavazadlový prostor. Rozměrné víko motoru neskrývá skoro nic. Vlastně jo, málem jsem přehlédl motor ☺. Čtyři dveře s praktickou absencí prahů umožňují rychlé a pohodlné nastoupení až pěti osob. Jízdní vlastnosti s plně naloženým vozem jsme nezkoušeli, nechtěli jsme ty koně strhnout. I když …. možná že tady soudruzi chybu neudělali.

Přesto, že Wartburg 311-1000 mne příliš nenadchl, je třeba mu přiznat jisté kvality. Mezi ty patří vynikající řazení, jedovaté brzdy, příjemný a prostorný interiér. A v tomto případě i nádhernou původní patinu, která se čím dál víc ztrácí na většině veteránů, které lze vidět na běžných akcích i věhlasných výstavách. Z tohoto pohledu je Wartburg Petra Sedláčka velmi příjemným osvěžením.

Děkujeme Petrovi za zapůjčení a seznámení s vozem.